Když jsem byla malá, zpívala jsem písničku o tom, jakou mají barvy sílu a moc vylepšit svět a udělat jej krásný, navzdory těm, kteří jej vidí černě. V té době jsem neměla ponětí, co je to pozitivní a negativní myšlení. Věci jsem pouze vnímala jako dobré a špatné. Barevný svět byl dobrý a černou barvu měl nepřítel (byla doba seriálu Čtyři z tanku a pes).

Přemýšlím, že kdybych měla označit jednotlivá období lidského života barvami, tak bych dětství viděla ve světlých, lehounkých pastelových barvách, mládí v hodně barevné škále, podzim života šedě a stáří v  tmavých odstínech až černé barvě. A tady mě napadla ta spojitost, proč nechceme stárnout a chceme být mladí. Chceme být obklopení barvami, které nás naplňují, které nás hřejí, díky kterým se cítíme dobře, mladě, nechceme mít šedivý nebo černý, smutný a nudný život.

Barva vítězí. Možná je to i důvod, proč si barvíme šedivé vlasy a nechceme, aby bylo na nás vidět, že se blížíme k šedému období našeho života.